Podnikatel Šmíd: Krize přichází, těším se na ni. Vyčistí se trh.
19.11.2019 - „Mejdan pomalu končí,“ okomentoval „zlaté“ období českého industriálního byznysu Pavel Šmíd, vystudovaný ekonom, odborník na průmyslové nemovitosti, zakladatel a spolumajitel společnosti sklady.cz. V rozhovoru pro E15 & byznys otevřeně mluví o nastupující recesi a o „lačných žralocích“. Současně kritizuje mladé manažery a představitele českého státu, že pro rozvoj regionů nedělají například tolik jako v sousedním Polsku.
Stále častěji a silněji rezonuje také v Česku výraz krize. Skutečně je tady?
Ekonomika v našem regionu střední Evropy bezpochyby zpomaluje již několik měsíců. Tempo růstu HDP pomalu, ale jistě klesá. Podle růstu HDP se dá již s jistotou říci, že znatelné oslabení tu již delší dobu máme a výhledy do budoucna to jen podtrhují. Výkon ekonomiky je zpravidla velmi spolehlivý a přesný ukazatel, jak se bude nadále vyvíjet i samotný trh s průmyslovými nemovitostmi. Další významný signál, který musíme vzít v potaz, je výrazné zpomalování zejména automobilového průmyslu, včetně i dalších na něj silně navázaných odvětví. Je třeba si uvědomit, že v Česku je oblast „automotive“ statisticky stále konzumentem číslo jedna, co se týče poptávky a využití všech industriálních hal. A do třetice je tu zpomalování německé ekonomiky.
V čem přesně je vidět tu chřadnoucí ekonomiku v Německu?
Zhoršující se hospodářské podmínky v Německu již potvrdil a řeší i můj letitý obchodní partner a společník, který podniká mimo jiné v oblasti mytí opakovaně použitelných obalů v osmi evropských zemích. Jedná se v podstatě o přepravky a palety, se kterými se setkáváme v každém obchodním řetězci. Z pohledu realitního trhu jde o segment industriálních hal se zvýšenými nároky na elektrické, plynové i vodovodní přípojky. Včetně odpadů nebo vzduchotechniky, kdy je požadovaná lokalita pevně daná. Najít vhodnou halu mimo A-class úroveň je v daném regionu a sektoru téměř nemožné. Aktuálně dochází k situaci, kdy již značně vysoké provozní náklady hal dále rostou a například cena elektřiny stoupla v letošním roce v německém Lehrte u Hannoveru na dvojnásobek. I přes první náznaky recese zde ale převládá stále alarmující nedostatek pracovní síly, převážně pak v případě nekvalifikovaných pracovníků a dělníků. Německo je tak jedním z prvních provozů, kde byla automatizace mycích linek, i přes vysoké vstupní a investiční náklady, zcela nezbytná. K udržení své konkurenční výhody a zvýšení efektivity mytí, společnost v letošním roce rozšířila i vlastní divizi, zabývající se vývojem technologie a nových mycích postupů.
Objevil se názor, že hybatelé trhů si krizi přejí. Proč?
Zde bych viděl zejména velké „opportunity“ investory, kteří budou mít i v době blížící se krize či recese dostatek vlastního kapitálu. A tedy nadále přístup k financování, tudíž budou moci realizovat akvizice, za které by museli v době hospodářského růstu platit daleko vyšší ceny. Takže ano, je zjevné, že „žraloci“ už mají delší dobu „nabito“ a touží zase kupovat „za levno“. Minimálně počet akceschopných kupců se již brzy výrazně omezí a oproti tomu se začnou objevovat bankami odpisované projekty, které se musí prodávat pod cenou. V druhé řadě bych se nebál říci, že i někteří, zejména velcí zaměstnavatelé, se těší, že budou moci provést pravidelné restrukturalizace, trochu si vydechnout a taky do příští etapy obměnit personál, který by za běžných podmínek u nich práci nedostal. Situace na pracovním trhu je z mého pohledu doslova katastrofální. Podtrženo a sečteno, již delší dobu lze vnímat zprávy a prohlášení, která „kýženou“ recesi vyvolávají, a tak i širokou veřejnost přesvědčují, že krize nastala. A pro reálné propuknutí stavu silné hospodářské nebo finanční krize neznáme z historie zatím nic lepšího, než když o tom začnou denně psát všechny noviny.
Vy jste se proslavil výroky, že se na krizi těšíte a že „mejdan pomalu končí". Jak jste to myslel?
S trochou nadsázky se osobně „těším“ na příchod krize, stejně jako třeba zástupci fondu Blackstone Group. Ovšem s tím rozdílem, že můj vlastní mikrosvět bude spočívat v tom, že konečně budu mít trochu více času trávit ho zase se svojí dcerkou, podniknout třeba i delší dovolenou a snadněji najímat další schopné zaměstnance do své firmy. Oproti tomu velcí investoři začnou skupovat nefungující a přehřátá portfolia za babku, neboť je banky začnou odepisovat a prodávat pod cenou. Takto hezky „zaparkované“ poklady potom vytáhnete, až se situace zlepší a prodáte za super cenu.
Takže „skončený mejdan“ a krize takzvaně vyčistí trh?
Stoprocentně. Hospodářské cykly v tržní ekonomice, jak je známe, jsou podobné dění v přírodě. Je naprosto zdravé a potřebné, aby se podnebí v každém ekosystému vystřídalo, jako se střídá den a noc.
Čekáte, že si lidé začnou práce více vážit?
Na chvíli zase ano. V České republice je to ale běh na dlouhou trať. Zásadní změny můžeme očekávat výhledově v řádu několika let. Jsme dlouhodobým partnerem společnosti Well Pack, která lokálně disponuje jednou z největších kapacit lidí i technologií pro outsourcing logistiky, balení a kompletace zboží, čímž rozšiřujeme naše služby a zajišťujeme klientům komplexní nabídku. Obecně platí, že najít kvalifikované, loajální nebo levné pracovníky je problém. Právě díky naší spolupráci a know-how jsme schopni si efektivně potřebné pracovní zdroje sami zajistit.
Mycí depo firmy Well Pack v německém městě Lehrte nedaleko Hannoveru.
Autor: Well Pack Deutschland
V Česku tomu napomáhají například i stále relativně nízké mzdy nebo dostupnější pracovní síla z Východu. Probíhají také další jednání o otevření hranic a zjednodušení legislativy pro pracovní povolení. Ve srovnání například s Německem, kde nekvalifikované místní pracovní síly na hladině minimální mzdy okolo 9,19 eur fatálně chybí nebo nejsou ochotni za daných podmínek pracovat, je potřeba nabízet mzdu vyšší. Zdrojem jsou i pracovníci z řad běženců, což sebou ale nese řadu nevýhod v podobě omezených pracovních povolení, vysoké nestability a absence.
Jak z toho ven a jak přicházející krizi překonat?
Stále si ve sklady.cz myslíme na další expanzi a rozvoj firmy. S novými lidmi je to dnes obtížnější, ale i přesto máme několik ambiciózních plánů, ze kterých mohu například prozradit, že v dohledné době spustíme novou divizi správy majetku – Asset and Property Management – a opět začneme s těmi industriálními. Je to logický krok vzhledem k tomu, že na nájemním trhu působíme úspěšně již řadu let, tudíž máme v nabídce velké portfolio průmyslových parků, které dobře známe a úspěšně pronajímáme. Ovšem právě zde chceme jít zase o kousek dál, naproti k potřebám našich klientů. V neposlední řadě se blížíme k akvizici silného partnera na oblast nájmů na Moravě, brzy spustíme rovněž pobočku na Slovensku. Takže máme zase co dělat.
Jaká je situace na pracovním trhu v Polsku? Také jsou tam tolik potřební dělníci pro továrny a sklady jako v Česku?
Myslím, že situace v Polsku je z pohledu zaměstnavatele o něco lepší než v Česku, ale naše země je stále o kus dál, pokud bychom počítali výkon průmyslu a zejména jeho technologickou či strojírenskou zručnost per capita. Sehnat dělníky do továren nebo skladů v Polsku je oproti nám jednodušší. Vedení polského státu již dávno pochopilo legitimní potřebu zaměstnávat zejména Ukrajince v dělnických profesích a také tomu dalo přehlednější pravidla. V Polsku je nejsložitější situace kolem tamní dálnice A2, která spojuje Varšavu s Berlínem. Jde o paralelu s naším tahem kolem dálnice D5 z Prahy přes Plzeň na Mnichov. I tam „bojují“ s tím, že hranice s Německem je už tak blízko, že ten ukrajinský dělník prostě ještě jednu tu hranici „zdolá“ a odejde ještě více na Západ. Oproti tomu jsou místa jako Bor u Tachova nebo západní část polské A2 mezi Poznaní a hranicí s Německem tak strategická pro Německo pro distribuci zboží a výrobu, že je tam neustálý přetlak poptávky po kapacitách výrobních, skladovacích i logistických. Nedostatek dělníků právě v okolí Boru u Tachova silně přidusil rozmach v tamních lokalitách.
Vraťme se ještě k lidem. K obchodníkům nebo makléřům. Stojí ten trh na nich? Jak se vlastně za těch deset let změnila jejich role?
Předně si musím dát pozor, abych nesklouzával k častým klišé typu „my jsme si museli všechno vydupat ze země, o všechno se prát“. Je to těžké objektivně hodnotit, zvlášť když jsem v této branži už téměř dvacet let a změnilo se toho dost. Začínal jsem ještě během studií na Vysoké škole ekonomické v Praze jako makléř pronájmů bytů, následně jsem nastoupil do první velké globální „super firmy“ právě na oblast „industrial“. Nemohu se zbavit dojmu, že my jsme toho pro uzavření dobrého obchodu museli udělat mnohem více. Z pohledu majitele firmy se na krizi těším. Nemířím však na současný kolektiv sklady.cz, s kterým jsem spokojený, dokonce jsem na něj i pyšný. O to více se s kolegy mého věku pozastavujeme nad současnou mladou generací manažerů a makléřů, jaký mají přístup a lidově řečeno, jak je nutné, je do všeho „kopat“ a všelijak motivovat. To se prostě neubráním srovnání. Bohužel v této době toho zaměstnavatel moc nezmůže, protože když se někomu „moc nechce“, tak prostě nemusí. Ale práci si v našem odvětví najde leasing manažer nebo makléř doslova „přes ulici“ do týdne.
Pavel Šmíd (39)
Zakladatel a majitel sklady.cz, člen představenstva a akcionář IPM – Industrial Portfolio Management a.s.. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Předtím pět let pracoval pro Colliers International v Praze. Několikrát získal ocenění best power broker v ČR a byl členem vítězného týmu Colliers Accademy v kanadském Vancouveru v roce 2006. Za svoji dosavadní kariéru v oblasti velkých komerčních nemovitostí, zejména těch průmyslových, realizoval obchody v celkové kumulativní hodnotě převyšující částku 500 milionů eur (ať už samostatně nebo jako člen transakčního týmu). Mezi své koníčky řadí rekreační sport všeho druhu, cestování a jízdu na motorce. S manželkou Kateřinou vychovávají dvouletou dceru Marion.
